hlavně se z toho nepo ...
To opravdu nesmíte. Stačí, že jsou jiný. Tak to prostě je. Je to lidské a nic lidského nám nesmí být cizí. Po čase vám nos prostě otupí a neřešíte maličkosti. Protože, když nejde o život, jde o ho..., jak se říkalo u nás doma. A tady tomu tak bývá doslova.
Fekální historky jsou ostatně ty nejoblíbenější a fakt otrlá pečovatelka se pozná podle toho, že je barvitě líčí zatímco do sebe v rychlosti souká něco k jídlu. Občas se vám stane, že s nějakou výživnou příhodou vylezete na abiturientském srazu, u vína s kamarádkami, co se živí něčím jiným, na rodinném obědě. Jednoduše vám to nedojde. Exkrementy se stanou součástí vašich dnů a berete je stejně samozřejmě jako čištění zubů.
Jednou jsem dorazila dát klientovi oběd. Při vstupu do bytu mě přivítala voda valící se z koupelny. Klientovi špatně těsnily dveře do sprchového koutu, takže jsme před ně dávali staré prostěradlo a ještě hlídkovali s mopem. Jenže tentokrát se klient rozhodl osprchovat sám.
Jak jsem tak hleděla na tu potopu, vyjel na elektrickém vozíku nahý z koupelny, podíval se na mě a povídá: "Já jsem se pos..."
No, jeho snaha se umýt ovšem nevyšla. Od exkrementů bylo všechno - záchod, sprchový kout, umyvadlo, žínky, ručníky, elektrický vozík .... a stále i klient. Ve vodě na zemi se válela použitá plena, kterou musí každá pečovatelka nazývat inkontinenční pomůcka (o co jednodušší by bylo do výkazu napsat "výměna pleny"). A já měla 30 minut, původně určených na výměnu inkontinenční pomůcky a přípravy a podání jídla. Rychlejší z nás zvládly ještě pověsit prádlo a něco trochu poklidit.
Stála jsem ve dveřích a přemýšlela, odkud začnu.
"Promiň!" ozvalo se za mnou.
No, stihla jsem to a celé odpoledne si chtěla vsadit Sportku, protože jak známo, tohle nosí peníze. Jenže jsem tu Sportku nevsadila, takže jsem další den šla zase řešit ty exkrementy :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat